Blog pozastaven!

Klusácké dostihy

14. března 2009 v 23:03 | snopinka |  Jezdecké disciplíny
Historie:
O původ tohoto poměrně mladého odvětví se současně zasloužily navzájem vzdálené země - Francie, Rusko a Amerika. Vznikla zde vynikající plemena klusáků, francouzský, orlovský a americký. Rozhodující úloha při zrodu amerického plemena se připisuje hřebci Messengerovi, dá se říct, že jeho krev proudí v žilách všech dnešních klusáků v USA. Vynikající kvality tohoto závodníka a plemeníka jsou zvěčněny v nápise nad jeho hrobem: "Může být srovnáván jedině sám sebou…" Závody klusáků, zapřažených do lehkých dvoukolových vozíků, tzv. sulek, se šířily do světa pomaleji než dostihy rovinné a překážkové, zůstávaly poněkud v jejich stínu.

Místo zrodů závodů - Francie:
Ze starých spisů je známo, že vozatajské závody Římané pořádali již 1300 let př. n. l. Po zániku římské říše však upadly v zapomenutí. Až v polovině 18. století se v Anglii objevily první pokusy o jejich obnovení. Nesetkaly se však s valným zájmem. V 19. století se ale chopil příležitosti - při otevření závodiště v Cherbourgu - generální inspektor zemského hřebčína a uspořádal pro své koně klusácký závod. Chtěl tím na veřejnosti propagovat svou snahu o zušlechtění normanských klusáků. Odvážil se tohoto kroku, přestože věděl, jak malé bylo až dosud nadšení pro tento druh sportu. Ale jeho akce se vydařila a závody klusáků získaly mnoho sportovních přátel.
Počátky československého chovu klusáků spadají do roku 1860. Iniciativa vzešla tentokrát od moravských a slovenských chovatelů a pořadatelů. Ti v roce 1900 dokonce založili i dostihové středisko v Novém Městě na Moravě a krátce na to, v roce 1903, v Bratislavě. V současné době se chovem klusáckých koní zabývají především v Tlumačově, v Přerově nad Labem a Lysé nad Labem, v Tuchorazi a Kostomlatech

Od vozu k sulce:
Při nejstarších závodech se používaly jednoduché vozíky. Jejich hmotnost byla velmi rozdílná, ale všechny byly těžké, což omezovalo výkon koní. Tento problém se podařilo vyřešit v roce 1892 - vynálezem sulky. Je to velmi lehký jednospřežní dvoukolák, navržený speciálně pro klusácký sport. Jsou stavěny z laminátu, hliníkových trubek nebo dřeva - váží pouhých 15 kg, ale unesou i 150 kg.
Závodník sedí s rozkročenýma nohama na nepatrném sedátku a nohy má zaklesnuty do jakýchsi třmenů.
Příprava a vybavení klusáků vyžaduje specialisty: pro čistotu chodu (naprosto pravidelný čtyřtakt i v nejrychlejším tempu) je nutné koně dokonale vyvážit - správné okování klusáků je "malou vědou", na podkovy se jim často navařují křížky se závažím, na končetiny umísťují ještě tzv. schlotringy (pouzdra, do kterých se zasouvá přesně navařené olovo). Spodní části končetin jsou opatřeny bandážemi či kamašemi, kopyta jsou kryta zvony - klusáčtí koně často trpí zašlápnutím. Chod řídí vzpřimovací otěž, složitým systémem přezek a řemenů se zvířata zapřahají do lehkých a pružných sulek. Před vlastním dostihem se klusáci rozcvičují - vystupňovaným klusem projíždějí vzdálenost i čtyři a více kilometrů, v jedné či ve dvou fázích, nasazují správnou akci a tempo. Startují pak nejlépe na pískových nebo tartanových drahách (tartan byl vynalezen v USA pro klusáky, nikoli pro lehké atlety…), nezřídka klopených, ve finiši dosahují rychlosti až 50 km/h.
Klusácká sezóna trvá podstatně déle než cvalová, v některých zemích je celoroční. Na amerických drahách není výjimkou 15 závodů denně, a pokud se program protáhne do večerních hodin, běhá se za umělého osvětlení. Elitní jezdci vyhrávají do roka víc než 500 dostihů, světový rekord se blíží hranici 800 vítězství.
U rovinných dostihů se startuje ze startovacích boxů. Tento způsob je však pro klusáky nepoužitelný. V roce 1946 byl proto zaveden "letmý start". Spřežení jedou za autem, na němž jsou umístěna dvě dlouhá postranní "křídla". Jejich účelem je zajistit, aby byli všichni konkurenti v jedné linii. Po startovním signálu křídla uvolní dráhu tím, že se otočí dopředu, a auto pak rychle odjede.
Závodní koně musí vydržet značné fyzické zatížení, oproti anglickým plnokrevníkům, kteří absolvují za sezónu kolem 10 závodů, běží klusáci někdy i přes 50. Nejlepší klusáčtí jezdci vyhráli přes 10 000 dostihů, světovou elitu tvoří Charlie Mills a Stanley Dancer (v sulce ujel nejrychlejší míli, sedm jeho koní obdrželo hrdý titul "Kůň roku"), J. R Gougeon a další.
V galerii slavných klusáků musí být uvedeni alespoň: Lady Suffolk, která zaběhla ve své době míli za 2:30 min., klisna Goldsmith Maid - dokázala zvítězit ve 350 dostizích, legendární Flora Temple, Peter Manning či hřebec Uhlan. Jako první uběhl míli pod dvě minuty Dan Patch (1:55 min.) v roce 1905. Na závodišti jezdil vlastním železničním vagónem, dosáhl takové popularity, že jeho jméno nesla celá řada výrobků, např. mouka, prášky do pečiva, dětské sáně… Jeho rekord překonal až v roce 1938 Billy Direct. Fenomenálním tempem vytepávali svůj čtyřtakt i "šedý přízrak" Greyhound, pověstní Nevele Pride, Fancy Crown a Pralas. Zázrakem poslední éry je světový rekordman Niatross - zaběhl vůbec nejrychlejší čas na 1 míli (1:49 min.), za svou dostihovou kariéru vyběhal přes 2 miliony dolarů. Mack Lobel jako první v historii pokořil hranici snů: zaběhl kilometr pod 1:10 min.
Cardigan Boy - narodil se na Novém Zélandu v roce 1956. Vyhrál v Americe a také v Austrálii celkem 24 klusáckých závodů a byl dvakrát mistrem světa. Jednu míli (1,6km) odklusal za neuvěřitelný čas 1,163 minuty. Dostal se tak jako první klusák na poštovní známku.
Nejlepší a nejslavnější dráhy jsou v USA: závodiště Roosewelt Raceway na Long Islandu poblíž New Yorku a obří závodiště ("supertrack") Meadow-Lands ve státě New Yersey - zde se běhají hlavní dostihy obojí americké "trojkoruny"…
Světový klusácký sport každoročně vrcholí v nejslavnějším a nejdůležitějším závodě - v Prix d´Amerique, který se koná počátkem roku v Paříži. V USA se klusácká elita schází na startu světoznámého Hambletonianu.
Zdroj: www.anky.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama